Zápas s Indiánok pohledem rozhodčího

Zdravím přátele šišatého míče z metropole Moravy, tedy Brna. V neděli 29.3. 2009 mi bylo opět umožněno, brzké provětrání mojí píšťalky na Těhelnom poli v Bratislavě, při mistrovském utkání Slovanu Bratislava s maďarským týmem Indianok.

Slovan, pod vedením nového trenéra z Jihoafrické republiky, Neila Mentze, nastoupil se šesti náhradníky, ale ne, v nejsilnější sestavě. Na první pohled nastoupil Indianok s velmi nízkým věkovým průměrem, kteří oproti namakaným hráčům Slovanu, měli opticky jen velmi malou šanci na rovnocenné utkání.

Už při rozcvičce jsem si všiml, že mladí indiáni neměli jedinou přihrávku dozadu. Všechny přihrávky jim lítaly o metr a více, směrem dopředu. Nic zvláštního, ale nasměrovalo mě to ke zvýšení pozornosti k předhozům. Při utkání samotném, však měli kupodivu s přihrávkami větší problémy hráči Slovanu.

Přeskočme rozcvičku a mé okrajové postřehy, a podívejme mým neutrálním i současně kritickým pohledem na utkání samotné. Hned v úvodu utkání, nenechali rojníci Slovanu nikoho na pochybách o své fyzické převaze. V osobních soubojích měli od prvního okamžiku navrch. Kupodivu však nedokázali svoji váhovou převahu zúročit při rucku. Maďaři, ač fyzicky slabší, dokázali lepší organizovaností, získat i ztracený míč. Škoda, že slováci nedokázali více využít, své agresivní třetí řady. Běhaví, rychlí i draví, avšak mlýnovka zbytečně házela míč na útok. Předně i z důvodu, že útočníci měli problémy s rychle vybíhající obranou maďarů, byl tento moment netaktický. Přesto vytrvale mlýnovka rozehrávala míče směrem na útok. Pravda, neměl moc času na přemýšlení, protože byl většinou velmi rychle atakován, ale na to máme mast. Stačilo, aby si míč zvedl vazač a hurá k brankovišti.

Tentokrát musím pochválit útočníky v útočné fázi. Měli snahu udržet míč ve hře a nebáli se jít dopředu. Hodně bylo vidět tříčtvrtku Riada z Tunisu. Ten by se spíše hodil svým pojetím hry, spíše do třetí řady, ale se svojí technikou, by byl v roji zase nevyužitý. Doporučil bych trenérovi, aby druhá tříčtvrtka nebyla dál, jak na 3 metry od Riada. Ten dokázal projít bez problémů obranou útoku a zastavili ho až zabíhající rojníci. Měl spoustu času přihrát, díval se na obě strany, marně. Očima hledal spoluhráče, ale ti byli vzadu a fandili mu. Škoda. Slabinou útočníků, byla stejně jako v mnoha předešlých utkáních, obrana. Na mé gusto, nechávali soupeři příliš mnoho prostoru pro rozběhnutí a pak měli problémy se skládáním. Přitom stačí tak málo – vyběhnout a ne se stát neaktivními fanoušky. Na to, se s dobrým soupeřem nehraje.

Jinak musím ohodnotit toto utkání kladně. Vcelku lichotivý výsledek, však nesmí nechat hráče Slovanu spící na vavřínech. Musí na sobě ještě hodně pracovat. Proto přeji novému a hrajícímu trenérovi, aby se mu podařilo, dostat do krve hráčům Slovanu - ragbyové myšlení.