Jste zde: Domácí stránka |
1.Rugby Club Slovan Bratislava > Report zo zápasu Slovensko - Turecko

Report zo zápasu Slovensko - Turecko

5.5.2012

Tento víkend k nám na Slovensko zavítala reprezentace z Turecka. Mel to být jejich první mezinárodní zápas a tak jsme se docela tešili na to, že jim ukážeme, jací že to jsme pánecci na zeleném kolbišti. Národní mužstvo z Turecka prijelo již ve stredu 25.4.2012. Jejich ubytování neprobehlo bez problému a tak Vladky Kubala, mel spoustu príležitosti ukázat své manažerské schopnosti a vše zdárne vyrešil ku prospechu všech stran. Do turecké reprezentace byli pozváni hráci, kterí pusobí napr. ve |Francii 6 hrácu, Anglii 1 a Nemecku 4 hráci.. Meli tak možnost nekolik dnu ke spolecnému tréninku a seznámení se s terénem. 


Výkop byl naplánovaný na 29.4.2012 v 15.00 hod. Jako hlavní rozhodcí byl prizván Ladislav Kohout z Brna, stejne jako jeden z pomezních rozhodcích Tomáš Jilcik. Jako druhý pomezní byl nominován rozhodcí z vlastních rad Slovanu a to Michal „DON JUAN“. Utkání skoncilo v pomeru 5 : 31, s polocasem 0 : 18. Byli jsme rozhodnutí od prvního hvizdu zahájit ofenzivou a nenechat nikoho na pochybách, že jsme doma a že hodláme maximálne této výhody využít. Bohužel nám však náš plán nevyšel, tak jak jsme chteli. Namísto našeho tlaku jsme se dostali do velké defenzívy a bránili útocící Turky zuby, nehty. Strucne receno, preválcovali nás v osobním nasazení, v aktivní obrane, dravosti a takovým hladem po míci. Nemohu ríct, že by naši kluci hráli špatne, nebo že by bránili nedostatecne. Nicméne nás predcili. Agresivní obrana byla z jejich strany naprosto perfektní, protože dokázali naše hráce zastavit po pár metrech behu skládkou za nohy. Rychle vybíhali do obrany a nedávali nám vubec prostor pro nejaké technické finesy. Auty nám brali bez problému, a pokud se stalo, že jsme zacali vyhrávat své auty, plácl jejich skokan do míce smerem k nám a Puha Dano na mlýnovce nemel šanci s mícem nic udelat, protože ho prolínající rojníci ihned atakovali. 


V mlýnech byla situace obdobná. Všechny své mlýny Turci uhráli a když už se kluci kousli a vybojovali vhazovaný mlýn, natocili náš mlýn a míc si vzali. Nekdy sice i za cenu trestného kopu, ale úcel svedcí prostredkum. V cem bych ale videl obrovský nedostatek, bylo zakládání rucku a ztráty míce po založení. Z deseti námi založených rucku po skládkách, jsme jich ztratili 8. Je to hrozný pomer, bohužel ale, se na tom odvíjelo celé utkání. Nedokáži ze strídacky posoudit, cím nastávaly tyto ztráty mícu, ale nekde chyba byla. Ano, hrabání rukou, pretlacení soupere a následné prepadnutí, je otázka posouzení rozhodcího. V tomto okamžiku jsem nabýval dojmu, že se turectí reprezentanti ucili pravidla. Jakýkoli narízený trestný kop konzultovali s krivdou ve tvári. Neco rozhodcí pískl, neco ne, ale vymlouvat se na sudího nelze. Nebránil nám ve hre, a pokud se povolovalo Turkum hrabání rukama ci pretlacení rucku do pádu pres ležící hráce, je nasnade otázka, proc i my jsme neinklinovali ke stejnému zpusobu hry. Toto lze analyzovat behem nekolika odehraných rucku a prizpusobit se, není jen na pokynech trenéra. 

Každopádne bylo v silách hrácu Slovenska uhrát lepší výsledek. Turci me osobne nepresvedcili o technické vyspelosti, spíše jen o hrubé síle a odhodlání k vítezství. Slovenští reprezentanti se sebe vydali maximum, za což jim opet patrí muj dík. Reprezentanti Turecka nás však prekonali i pres enormní touhu domácích po vítezství.



Za slovenskou reprezentaci tentokrát nastoupilo pet hrácu z Ceské Republiky a byli poprvé prizváni k tomuto utkání noví hráci z Trnavy Gregorovi Boris a Capkovic Ladislav. Z Košic to byli Želízský Tomáš a Loch Patrik, kterí postupne zasahovali do utkání. Uvážíme-li, že se videla tato elita Slovenské republiky naposledy na podzim lonského roku, je to vždy jen otázka toho, co nám souper dovolí. A tentokrát toho bohužel moc nebylo. Presto prátelské utkání splnilo ocekávání a je predpoklad dalších stretnutí mezi temito zememi. Opet bych si dovolil podekovat touto cestou za podaný výkon slovenské reprezentace i presto, že se prohrálo. Ovšem prohrát se dá i dustojne, se zdviženou hlavou a to je zrovna tento prípad. 



Jiří Jíša