RC Slovan vs FWRC Szeged 21-32

 Tak, a máme tu další ragbyový víkend v Bratislavě, kde 11.4.2009 proběhlo další plánované mistrovské utkání s Szegedem. Utkání samotné skončilo vítězstvím Szegedu 32 :21, po poločase 17 : 14 pro maďarské mužstvo.   Pro hráče Slovanu velmi smolné utkání. Nástup obou poločasu vyzněl pro ně, protože se vždy ujímali vedení. Avšak díky svým taktickým chybám, dovolili korigovat skóre, ve prospěch hráčů Szegedu.

Jeden velmi kladný moment, který musím zmínit a který mě velmi příjemně překvapil, protože zvítězil sportovní duch, nad adrenalinem.  V druhém poločase, celkem snadno proběhla třetí řada maďarů, podél autové čáry, přes útočníky Slovanu. Ti sice hbité rojníky doháněli, ale co naplat, brankoviště bylo blízko. Přesto se snažil bránící hráč Slovanu (útokovkaDano Puha) o vystrčení útočícího hráče Szegedu z brankoviště. Ten se snažil donést míč pod branku a musel proběhnout kolem zabíhajících hráčů Slovanu. Prvního hráče (útokovku) oběhl za cenu ztráty rovnováhy, ale přesto pokračoval během k brance. Tam se ještě stačil vrátit zadák a tomu se podařilo strčit do běžícího hráče. Zavrávoral, ale běžel dál. Byl jsem někde na úrovni 5ti metrové čáry u brankoviště a neviděl jsem ve vyšší trávě našlápnutí na konečnou čáru hřiště. Podíval jsem se na oba pomezní, jestli mi nesignalizují aut. Nic, a tak jsem i přes hlasité výkřiky hráčů Slovanu: „Aut“, položenou pětku uznal. Jenže, obránci byli neodbytní a dožadovali se vehementně přehodnocení mého rozhodnutí. Konec konců, proč ne. Dělo se trak v rámci regulí a tak jsem si zavolal kapitána Szegedu a hráče č. 7, a dotázal jsem se, zdali pokládající hráč nešlápl na konečnou čáru brankoviště. Ten bez přemýšlení a bez váhání skutečně přikývl. Změna rozhodnutí, výkop z 22 metrů a hra pokračovala v nezměněném tempu. Musím tento moment skutečně vyzvednout, protože nevím, jestli by podobnou situaci zvládli hráči naší ligy. Doporučoval bych vedení Slovanu, tuto příjemnou epizodku tlumočit na vedení oddílu Szegedu, a jestli maďarská liga uděluje, něco jako cenu fair play, navrhoval bych, tento moment ocenit. Pokud ještě neudělil ragbyový svaz Maďarska podobnou cenu, navrhoval bych jeho zvážení. Všechno je jednou poprvé, pánové ragbisti.

A jak ohodnotit utkání samotné? Z pohledu diváckého, se na toto utkání dalo opravdu dívat. Spousta pokusů o skutečné akce, a samotná oboustranná snaha hrát ragby, dávala divákům skutečný pocit ragbyovému zážitku. Hra se přelévala mezi dvaadvacítkami a nebylo to jen o bránění jedné strany, ale skutečně snaha pohledných akcí na obou stranách. Než se vnořím hlouběji do rozboru utkání, mohu si jen postesknout, nad fyzickou kondicí hráčů Slovanu, kterým stačil dech na prvních 20 minut a pak už jen kyslíkový dluh. Neplatí to samozřejmě obecně, pro všechny hráče, ale na hřišti je 15 hráčů a to jak v útoku, tak v obraně, a není-li někdo tam, kde má být, dojde nutně k chybám. A ty dokázali hráči Szegedu využít maximálně.

Nyní bych se pozastavil poněkud hlouběji nad svojí analýzou hry. Nevím, jestli pro nezaujaté, bude tato část zajímavou, ale klidně můžete dál pokračovat ve čtení.

Jako základní nedostatek hráčů Slovanu, bych hodnotil – absentující komunikaci. Bylo to nejvíce patrno při rozvazování mlýnů, nebo při organizaci kolem rucků. To vše patří do povinností mlýnovky. Také opakované zapojování rojníků do obrany, musí organizovat hráč s devítkou na zádech. Proto se stávalo zcela pravidlem, že každý, doběhnuvší rojník, se automaticky zapojoval do rucku, naprosto zbytečně, protože už byl míč pod kontrolou jedné ze stran, čímž byli naprosto zbytečně vázáni. Místo toho, aby se zapojili aktivněji do hry. V útočné fázi byli hráči Slovanu velmi nebezpeční. Škoda jen, že si nechtějí hráči Slovanu uvědomit jedno zásadní pravidlo, a to, že ragby bylo, je a bude – kolektivní hra. Je skutečně velmi málo prospěšné pro mužstvo, když se urve jeden rojník ze řetězu a pronikne třeba i 15 metrů do obrany soupeře a… nic. Přijde o míč. Popřípadě jsem musel po složení písknout držení míče a huš, 10 metrů zpět. Na rozdíl od maďarů, kteří si nabíhali z hloubky, a přihrávali si naprosto nezištně. Uvázal na sebe obránce, který samozřejmě neskládal za nohy a po přihrávce bez problémů, následoval hráče s míčem a tak prošli s několika přihrávkami, dva hráči hluboko do obrany Slovanu. Co mi ale nejvíc chybělo, byl zabíhající rojník za útokem. Hráči Szegedu uměli opakovaně založit ruck bez toho, aby přišli o míč. Po čtvrtém opakování, však už zabíhali ti, co byli první a tam už chyběli hráči Slovanu. Jak to skončilo?

Mým dalším pokračováním rozboru utkání. A teď jsme u útočníků. Představte si přátelé, rozběhnutou druhou řadu, 110 kilo živé váhy, vměstnané do 190 centimetrové výšky, navíc ve dvojím provedení a ve sprintu. V cestě k brankovišti jim stojí 70ti kilová útokovka. Jakpak to asi může dopadnout? A kdepak se nám to loudá III. řada? Aha, zapomněl jsem, ta je přivázaná, nebo se snaží získat míč z rucku a neví, že je míč venku. Specialitka maďarů v mlýnech byla lehce čitelná – vhazovali míč ihned po svázání mlýnu a tak byl míč venku velice rychle, bez vysilování zbytečným tlakem. Další standardní situace – opakovaný ruck hráčů Szegedu, zisk území asi 10 metrů a pádící II. řada s rychlým vazačem směrem na útočníky Slovanu. Těžká situace a musím útočníky Slovanu přeci jen pochválit, že je dokázali zastavit, nebo alespoň pozdržet. Dali tak prostor rojníkům k rozvázání se a podpory bránícím útočníkům. I zde musím klást velký důraz na komunikaci. Když má útočník vyrazit do obrany, musí vyběhnout jako jeden muž a stejně se tak pohybovat v obraně. Jakýkoli zub, dává šanci soupeři na průnik. Kdy mají útočníci vyrazit? Jasně, že na pokyn útokovky. Útokovka musí vědět o pohybu svých útočníků, musí registrovat jejich pohyb a přeskupovat je, v návaznosti na pohyb soupeře. Asi 8 trestných kopů za postavení útočníků mimo hru, při rucku, nebylo dosti výmluvné, pro zapamatování si, postavení útočníků. Dokonce i přes mé několikeré upozorňování. Nekázeň nebo herní nevyzrálost? Ať to vezmu z té, a nebo z té strany, chybí mi stále omílaná komunikace mezi hráči samotnými.

Možná, že tady je spousta prostoru, pro plánovaný růst výkonu mužstva. Když se bude následně dařit, bude chuť do hry a s chutí roste nutnost fyzické kondice. Pak už to je, jen o štěstí, aby se kluci sešli kompletně na tréninku, potažmo na zápas. Hodně štěstí pánové a těším se, že ta moje analýza k něčemu bude.

Jura Jíša, Brno

Sestava: Puverle, Majovský, Ujček, Náter, Vrabec, Rogel, Balžek, Beladič, Hughes, Puha, Janžo, Mihálik, Riadh, Kovalčik, Kubala

Střídali: Mentz, Chvala, Tourt

Body: Puverle 5, Hughes 5, Náter 5, Puha 6